• Klára Kropáčková

#Intrlajf

Domov mládeže, intr, sídlo samotného Satana… Můžeš si tomu říkat, jak se ti zlíbí, ale jedno bohužel nezměníš, tedy to, že to tu budeš muset ještě nějakej ten pátek přetrpět. Ať už to jsou čínské polívky stovky (nanejvýš chemických) chutí, maratonní sprinty do večerky, či na poslední cigáro před koncem vycházek, nebo ta wifina, která funguje jen každý druhý čtvrtek v měsíci. Sbohem nelegální anime na internetu, tak zase jindy.

Víš jak bjůty vlogerky občas dělaj takovou tu Daily routine srandu? Vsadím se, že život na intru je alespoň z poloviny tak zajímavej jako nová báze pod makeup od Jefreeho Stara.

To se takhle probudíš, teda vlastně ne, oprava, probudí tě malebné zvuky ze společné koupelny kde si ta krá-milá slečna odvedle pravděpodobně čistí zuby sbíječkou. Dobrá nu, tak jí alespoň pak zašpiním zrcadlo, patří jí to! Za vysoce kakofonických zvuků se vyhrabeš z postele přemýšlejíc, jestli ti ta maturita za to vůbec stojí. Dojde ti, že ti jasně oranžová barva Pražskejch služeb fakt nesluší, nějakým zázrakem se ti podaří najít něco jakž-takž poživatelnýho a s obrovskou nelibostí se vydáš do pekla č. 2.

Za předpokladu, že přežiješ ve zdraví, se teda vrátíš domů (teda víceméně) a řekneš si, že se docela schyluje k času večeře. Ale víš, co je sranda? Nikdo ti tady neuvaří. Vezmeš si tedy svou loveckou zbraň, připravíš porcovací nůž… No dobře, takhle asi ne. Pokud se ti už přejedly polívky do hrnečku od Maggi tak jako mně, tak si buď začneš vařit, nebo zase skákneš dolů, do ťamanský večerky. Blbý ale pak je, když tě ťamík zná podle jména, zeptá se tě, jestli má brácha furt chřipku a wifina se ti připojí automaticky. To pak doporučuju přejít z nudlí na pizzu.

Druhou možností je teda introvská kuchyně. Většinou je dost možný, že tam najdeš srandu, jakou je mlýnek na maso, ale třeba vařečka? To si nech zdát, chlapče. Jakmile totiž začneš používat veřejné introvské prostory, tak ztratíš veškeré naděje a sny – teda za předpokladu, že je stále máš. Pokoušíš se přehlédnout zbytky jídel, co už ti pomalu sdělují smysl života, starou houbičku, která si sedí na dřezu, co si pamatuješ, a konečně se pustíš do vaření. Hele jako, kámo, můžeš mít jakýkoliv iluze o „pořádným jídle“ ale já, zkušený kmet, ti říkám, že stejně zase skončíš u smažený zeleniny. Neboj, kámo, všichni jsme u ní byli, a budem. Tak co, v Kauflandu stojí dvacku a máš z toho dvě večeře, no, neber to.

Pokud patříš k těm šťastnějším jako já, tak máš soukromou sprchu a toaletu, nebo tam máš alespoň iluzi soukromí. Tak buď aspoň tý lásky a nechovej se jako naprostá vagína, prosím. Tím myslím například vytahování vlasů z odtoku, uklízení svejch špinavejch hadrů nebo tam alespoň netrávit mládí, zrovna když nutně potřebuju na hajzl.

Nejlepší část dne je ale ta, kdy se jde do postele, co si budem. Tak zalehneš, zavřeš očička a už tak pomalu upadáš do svého čupr snovýho světa… KDYŽ SI NĚJAKÁ SLEČNA ZAČNĚ FÉNOVAT VLASY. Ano, intr je radost.

Já mám takovou osobní teorii, že osazenstvo pokoje nad námi dokáže vycítit, kdy chodím spát, a začnou stěhovat nábytek. Nekecám ti, asi maj za cíl vymyslet co nejvíc možnejch kombinací, spratci.

Pamatuješ si americký komedie o vejškách nebo internátních školách, na který ses díval jako malý škvrně (Nebo se na ně díváš i teď… Pro studijní účely)? A myslíš si: „Hej tak takhle by ten intr moh třeba vypadat, ne?“ A n i n á h o d o u, f r a j e r k o !

Když seš šikovná, tak si najdeš bydleníčko v centru a jsi na tom relativně v pohodě, pokud jsi ale pako jako já, tak to vypadá, že bydlíš ve feťáckým ghettu……..Ach, ty Nusle, že ano.

Ani s pokojíkem to nebývá nijak valný. My máme s mojí externí sestrou místnost velkou asi jako klec pro křečky, která 24/7 vypadá jako sídlo světovýho diktátora s literární úchylkou a většinou smrdí, jako kdyby tu někdo chcípnul (asi naše vůle žít). Je tu ale kafe a za to přece stojí bojovat.

Taky jsem měla naplánovaných stamilióny mimoškolních aktivit, co tu budu dělat, když už přece studuju v tom Práglu, ale stejně to končí tím, že pod postelí hledám poslední lžičku, která ještě sama neutekla a koukám na Soudy Kláry Slámové, co si budem, nejsem moc zajímavej člověk.

Bydlels někdy na intru nebo na kolejích? Prosím, pobav mě nějakejma zajímavejma příběhama, třeba o tom společně někdy napíšeme epos.

Žijte blaze!

Klárka

#fejeton #internát #satira #českáblogerka

29 views

©2020 by Klára Kropáčková. Proudly created with Wix.com