• Klára Kropáčková

VIECC aka můj strach z lidí se prohlubuje

Comic-Cony mají velké jméno ve světě, ale i v Evropě, tudíž bylo jen otázkou času (a peněz), než se na nějaký z nich vydám i já. Tady mě máš VIECC. I am here, I am fear…a tak dále.

První změnou, na kterou, na rozdíl od našich českých conů, nejsem zvyklá, bylo to, že akce byla pouze dvoudenní. Dveře výstaviště byly pro návštěvníky otevřeny jenom o víkendu 23. – 24. listopadu. Ve finále mi to vlastně ani nevadilo, protože už v sobotu jsem se cítila, jako kdybych týden nespala a zároveň si alespoň dvacetkrát proběhla trasu Velký pardubický, nebo něco podobnýho. Víkend to tedy byl, jak se patří náročný, ale co měl člověk od akce jako je Comic-Con čekat, že ano?

Docela jsem se bála nekonečně dlouhé fronty na lístky, ale naštěstí bylo všechno pěkně hezky vyřešené, tudíž jsem tam ani nestrávila mládí. Další fajnová věc, díky které jsem se cítila jako v San Diegu, byly fešné vstupenky na šňůrce na krk (aka badges), takže jsem se nemusela otravovat s náramky a stále byla fancy.

Dočkám se někdy ofiko PRESS badge? Snad pražskej Comic-Con? Kdo ví

První, co na mě vykouklo, byla šílená masa lidí, která si fellila v celém objektu. Jasně, měla jsem to čekat, ale stejně to moji introvertskou dušičku maličko znepokojilo. Ani si snad nechci představovat, jaké to muselo být pro cosplayery, prodírající se s big-ass armorem davem normíků. Co mě ale překvapilo, bylo, kolik rodin v kostýmech jsem tam potkala. Bylo hrozně roztomilý sledovat malý dětičky ještě v menších cosplayích.

Stánky s merchem mě upřímně trochu zklamaly, nespatřila jsem nic moc nového, ani nic, co by mě nějak extrémně zaujalo. Tenhle malý nedostatek mi ale hravě vynahradila obrovská Artist alley. V životě jsem neviděla tolik úžasných umělců na jednom místě! Kdyby bylo po mém, tak u každého stánku nechám valnou část svého jmění. Takže toto – velké plus.


Programu jsem se upřímně tolik nezúčastnila. Stihla jsem kousek přednášky Aliho a Ketrin, která byla jako vždycky fajnová. Teda ne, že bych někdy plánovala dělat složitej cosplay s odléváním, ale poslouchalo se to hezky, to musím nechat! Jeden z pořadů, který jsem vážně chtěla stihnout, byla autogramiáda Thomase Breziny – mého dětského hrdiny, díky kterému jsem začala pořádně číst a psát. Bohužel jsem ho nenašla ani na místě, ani v programu. Další hosté byli například David Bradley nebo Sean Austin, na které se čekali dlouhatánské fronty. Také to nebylo vůbec levné – za fotku, nebo autogram člověk v přepočtu zaplatil kolem tisícovky. Je to běžná praxe a já to chápu, ale osobně bych zrovna za tuhle položku svoje penízky nedala.

Jednou z věcí, za kterou bych chtěla VIECC pochválit, bude výběr oficiálních cosplay hostů. Sama jsem zahlédla Nikitu z Nikita cosplay, Aliho s Ketrin, Nanu Kuronomu nebo třeba Dona Estebana, který byl tak milý a odpověděl mi na pár otázek.

Fotograf: David Bitzan

Jaké to je být veřejně známým cosplayerem a porotcem soutěží?

Pokaždé, když dostanu nabídku, abych byl cosplay hostem na nějaké z akcí, tak je to pro mě velká pocta, jelikož si cením podpory svých fanoušků a důvěry, kterou do mě con vkládá. Při hostování je velmi důležité být dobrým příkladem pro ostatní cosplayery a celou komunitu, to by měl každý brát vážně. Například tento rok jsem byl v porotě dětské cosplay soutěže. Byla to nesmírná zábava, ale taky velká zodpovědnost, protože pro většinu dětí je to jejich první setkání s cosplayem. A jak všichni dobře víme, první dojem je nejdůležitější 🙂

Splnilo VIECC tvoje očekávání?

Ano, naprosto. Program byl mnohem lepší a také od minulého roku přibylo návštěvníků. Hosté byli úžasní, splnil se mi jeden z mých snů, když jsem měl šanci potkat svého oblíbeného komiksového kreslíře a spisovatele, Franka Millera.

Máš radši větší, profesionálně naplánované cony jako třeba VIECC, nebo preferuješ trochu menší, kde převažuje fanouškovský program?

Užiju si všechny druhy akcí, kde už předem vím, že budu schopný potkat své přátele, takže mně na tom většinou tolik nezáleží. Co se mi líbí na Comic-Conech, jakým je VIECC je to, že sdružuje různé lidi, kteří třeba měli jiné motivace pro to, jít na con. Například herní fanoušky a cosplayery. Celkově je dobře, že takhle přivádíme téma, jakým je cosplay, více lidem. Ale pro někoho můžou být akce jako například Animefest ještě lepší volba, protože jsou většinou organizovány lidmi z komunity a nabízí lidem široký program a aktivity, hlavně pro cosplayery.

Velmi zajímavá byla i cosplay soutěž, kam jsem se v posledním vypětí sil vetřela a opět se pokusila něco vyfotit. Věřím, že rozhodování nebylo vůbec jednoduché, protože kostýmy byly jeden lepší než druhý. Nakonec vyhrála naše česká reprezentantka Rozari! Wowo congrats! Její výhra nás všechny hřeje u srdíčka. Jako takové malé mínus bych zmínila, že vyhlašování i celé moderování bylo výhradně v němčině, což bylo občas nanic, protože valná většina soutěžících byla cizinců. Také byla škoda, že se soutěž nestreamovala.

Celkově bych teda akci hodnotila kladně, i když na mě občas vykouklo pár ne úplně vítaných překvapení, ale rozhodně doporučuju vídeňský Comic-Con navštívit!

Žij blaze!

Klárka

19 views

©2020 by Klára Kropáčková. Proudly created with Wix.com